Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pověry a nepravdy o pinčích

15. 6. 2007
Pověry a nepravdy o pinčích

Snad s žádným jiným plemen se nepojí tolik nepravdivých a zkreslených názorů, jako s trpasličím pinčem. Vybrala jsme zde jen několik nejčastějších.

Pinč je slabý, bojácný a roztřesený

Kdo dočetl až sem, ví že pravý opak je pravdou. Pinč je jedno z nejhouževnatějších a nejdravějších plemen s velice pevnou povahou.

Pinčové trpí luxací čéšky
Že pinčové trpí luxací čéšky můžete velice často slyšet nejen od "obyčejných" lidí, ale i od veterinářů. Pinč je totiž často strkán do jednoho pytle s jinými malými plemeny, u kterých se tento problém opravdu vyskytuje. U pinčů však fakta hovoří jinak. V zemích kde se vyšetření provádí (u nás bohužel zatím ne, takže nemáme potřebná data) se pes s pozitivní luxací vyskytuje naprosto vyjímečne - z několika set vyšetření, která jsme viděli byli pozitivní pouze dva psi s nejlehčím stupněm.

Pinč je uštěkaný
Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem.

Pinč se nesnese s domácími zvířaty
Pinč byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířada, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Naši psi žijí od počátku s morčaty, křečky, myšmi a dalšími drobnými mazlíčky. Jejich soužití nebylo nikdy problém. Zatímco myš na poli bez váháni zakousnou, naši křečcci se před nimi mohli vždy bez omezení promenádovat po koberci, morče s nimi dokonce spalo na pelíšku.

Pinč je křehký a nesmí si hrát s velkými psy
Přesto že je trpasličí pinč malý, je poměrně robustní a rozhodně není křehký. Navíc se vyznačuje značnou mrštností a rychlostí. Hry s velkými psy (od německého ovčáka výše) je proto třeba kontrolovat, ale bylo by chybou v nich psu branit. Mohl by se zbytečně stát vůči velkým psům nedůvěřivým a útočným.

Pinč je kousavý a útočný
S tímto názorem se bohužel setkáváme stejně často jako s nevychovanými pinči. Nejčastější přičinou je zde špatná znalost plemene, díky které si pinče pořizují lidé, očekávajícíod psa úplně jiné vlastnosti než které pinč má. Pinč není pudlík ani bišonek, je to potomek hlídacích psů a příbuzný dobrmana. Většina pinčů je dominantních a bez správné výchovy se brzy pokusí stát vůdcem smečky a začnou si doma zjednávat pořádek po svém. Zájemci o pejska kteří chtějí vysloveně "hodného" a spíše submisivního jedince si mohou vybrat mezi mnoha společenskými plemeny, pinč však pro ně vhodný není.

Pinč je malý pejsek, který vyjíždí po velkých a pak se bojí
Toto je bohužel velká nepravda, podle které se nesmíme řídit pokud nechceme riskovat zranění svého psa. Pinč je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Pinč totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali.

Obleček je pro pinče zbytečný a dávají mu ho jen přecitlivělí majitelé
Pinč je pes s hladkou srstí bez podsady, proti zimě je tedy zcela nechráněný. Lze ho sice otužit, to je ale možné jen tehdy pokud pes žije trvale v chladnějším prostředí a má celoročně přístup ven. Otužovat psa který dvacet hodin denně tráví ve vytopeném bytě tím způsobem, že ho venku necháme sedět ve sněhu nebo dešti je surovost a hazard ze zdravím psa. Pinč je fyzicky výkonný pes, při pohybu se snadno zahřeje. Pokud ale jdeme na delší procházku a je opravdu zima, případně fouká prudký studený vítr nebo prší, představuje obleček vítanou ochranu před prochladnutím díky které se pes může vyběhat v jakémkoliv počasí. (S našimi psy chodíme celý rok na dvou a vícehodinové procházky.) V extrémě nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Stejně chráníme i tlapky před posolenými chodníky. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.