8. 5. 2007 KLUBOVÉ ZÁVODY – (čtyřma očima začátečníků )

S mým neposedným půlročním štěňátkem trpasličího pinče cvičíme agility v opavském klubu Katmaj teprve od konce března a tohle byly naše první závody.

Hurá! Nemůžu se dočkat – psala jsem ještě večer před závodem Adél a Martě přes ICQ a zasypávala je dotazy…

Konečně nadešel náš dlouho očekávaný den.

S nedočkavostí jsme se probudily do deštivého a studeného květnového rána. Teda zatím jen já, protože mojí čtyřnohou kámošku vytáhnout v 6 hodin ráno z pelíšku je opravdu umění. Když už i Čikytka měla za sebou svých ,,deset zívnutí,, a vesele poskakovala kolem mě, mohly jsme vyrazit. Čekal nás náš první závod a už nás nemohlo nic zastavit! Přes nepříjemný déšť jsme s dobrou náladou okolo sedmé hodiny vyrážely za ostatními Katmajáky na cvičák v Městských sadech. Cestou jsme se smilovaly a přibraly do suchého autíčka jednu z našich konkurentek – Adél s Kiss a Sárinkou. Celou cestu jsme doufaly, že se počasí umoudří a nebude nám kazit vyhlídku příjemného dne.

Na cvičáku už nás v klubovně čekaly naše "cvičitelky", Martiny s registrací, po které následovalo pár organizačních upřesnění a informací. To už přestalo pršet a vše vypadalo nadějně. Tak a šupky hupky chystat první překážky… Celá parta byla rozdělena na 4 závodní skupiny a všichni po celou dobu sledovali, co jim Marťa přichystá…

ale pěkně po pořádku.

Nejdříve jsme postavili tunelovou dráhu úplným začátečníkům - štěňátkům, které s námi chodí cvičit od dubnových dnů otevřených dveří…Hotovo. A může se startovat. Vybíhá první šestinohý tým a všichni přítomní, jako po celý den, s vervou povzbuzují … ,,Rychle! Běž! Jo, jo jóó“, zní od usměvavých fanoušků. Štěňátka musela zvládnout dvakrát trasu čtyř za sebou postavených tunelů, všem se to povedlo a šlo vidět, že je to moc baví… Jako všichni i oni běželi na čas a proto ve vzduchu viselo, tak trochu překvapení… nic nebylo rozhodnuto…

A jde se chystat sekvence pro druhou skupinu začátečníků - mladých psů. Do této skupiny jsme byly s Čiky zařazeny i my a tak jsem bedlivě sledovala, kde jakou překážku dát a jaká bude vůbec trasa.

V hlavě se mi honilo: hop, tunel, hop, hop, hop, tunel, hop, hop, tunel, hop – stále dokola.

Zatím co panička ,,žere“, přípravu, Čiky je FREE a věnuje se svým štěněcím hrátkám a závodům s Kiss - kdo komu dřív ukousne hlavu nebo packou vypíchne oko.

,,Paničko, nehroť to, stejně jsem rychlejší - jen abys ty stíhala“, určitě si myslí.

Jsme na řadě, teď se ukáže, jestli zaběhnem aspoň stejně dobře, jako předcházející závodníci Betti, Kiss, Petýsek.… můj čtyřnohý blázínek před sebou konečně vidí TUNEL a už jí cukají zadní běhy, dokonce zapomíná i na tolik cvičené ,,Zůůůstaň!!!“ Ještě, že k nám pravidla Martin byla shovívavější než třeba k pokročilým nebo hlavně k závodníkům, kteří to teda měli bez ,,servítek“ a naplno. Uf, dík.

Když už jsme konečně odstartovaly a vypadalo to ještě v tunelu nadějně, hned za ním jsme se s Čiky poprvé nepochopily a zkoušely si to rychle vysvětlit. Přes první překážku, jsem už jí tahala, jak se říká ručně stručně, zbytek už jsme nějak doklepaly a na konci čekala voňavá odměna… No jo, ale hraje se na cenné vteřiny a ty byly fuč. Pro takové případy máme s Čiky heslo: ,,Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se…“

Začátečníci měli šanci své časy vylepšit ještě na jedné menší trase a na závěrečném sprintu…

Všichni se s nadšením moc snažili a touha po vítězství jim planula z očí. Na vyhlášení jsme si ale musely ještě počkat, protože teď nás teprve čekalo to nejlepší z podívané - a to závod pokročilých a závodníků… S obdivem jsme pozorovaly, jak by to mělo vypadat a jak byli pejsci se svými páníčky sehraní. Zvládali pro nás zatím tak náročné překážky, jako slalom, lávku, áčko apod.

Na závěr jsme si ještě užili spoustu legrace u soutěžní disciplíny – běh s cizím psem. S Luckou jsme si vyměnily pejsky, přichystaly dobroty a jako ostatní zahájily motivační akci. Já a Barnii jsme překážky zvládli lehce, horší to měla Lucka! Čiky se i přes bohaté úplatky před poslední překážkou rozhodla, že mě teda začne hledat a nečekaně se sebrala a prostě zdrhla… No naštěstí jsme to zase společnými silami nějak zvládly – jsme přece tým, ne…?!

Třešničkou na dortu bylo dlouho očekávané vyhlašovaní výsledků a předávání zajímavých cen + focení, ke kterému nám i krásně vysvitlo sluníčko. Všichni mohli být spokojeni, protože na každého se dostalo a nikdo neodešel s prázdnou – to je na nás ten Katmaj hodný, co? Děkujeme! Dopoledne se všemi jsme si báječně užily, domů jsme dorazily pěkně utahány, ale už teď se těšíme na další cvičení. Tak ahoj na cvičáku Janča & Čiky…

Free Music