Z tábora...
4. 7. 2007
Ahoj všici, zdravíme vás s paškou z našeho útulného pelíšku.
Minulé čtyři dny ( to spočítala paška ) byly opravdu bojovné. V sobotu jsme odjely s pelíškem, žrádýlkem a Twietím na můj oblíbený hopsák za ostatními katmajáky.
To jsem ale ještě netušila, do čeho jdem. Paška si postavila šustící boudu a já jsem se ubytovala v luxusním apartmánu. Uvítaly jsme se s kolegy menším proběhnutím a povídali si až do večera pod širým nebem. Pozdní hodina nás zavedla do našich nových pelíšků. Usla jsem hned.V hluboké noci jsem zjistila, že můj super apartmán je asi ,,made in china", protože mu nešly otevřít dvérca. Toš kurňa - je totok možné?! To se může stát jenom mě!! ůůůů, víííí, vauuuu, paško, pomož!!! Hrozná zima...sama...bojím...
Netrvalo dlouho a už jsme spaly s paškou obě v jednom pytli. Ještě, že byla k ostatním táborníkům aspoň ona ohleduplná...( já bych řvala klidně celou noc...)
Ráno se paška zbláznila. Marně jsem jí zíváním a schováváním se v pelíšku přemlouvala, že budeme ještě hajat. Vytáhla mě do ranní rosy a trvala na dlouhém ,,čůrej..."
Řeknete mi někdo, proč musím tak brzo vstávat? Aha, co to tu je? Jupíííí, hop, tunel, hop, hop. Paška jde chystat překážky, no tak to jo! Tak to já jí povzbudím štěkáním - v 6 ráno to určo nikomu nevadí! Jakmile jsme proběhly první překážky únava byla ta tam, za to pánička to dospávala na parkuru celou hodinu, ha, ha, hlavně, že chtěla vstávat...
Paško nespy, nekaz to, i trenérka ti to říká...toš sa vzpamatuj holka...!
Hodinka cvičení utekla rychle a nasledovalo pohodové dopoledne. Programu bylo habaděj: trochu jsme schruply, pohrály si, polítaly, zaplavaly, poštěkaly a bylo tu odpolední cvičení...stejně tak jako následující dny jsme trénovaly nové kousky, taky hlavně : Ke mě!, a Zůstaň!!, ale to mě teda nebavilo, lítání v tunelu je teda lepší, nevím proč se paška rozčilovala a nechtěla to pochopit - přece stará věc.
Další dny byly ještě zábavnější, taky jsme cvičily, běhaly a skákaly, jednou jsme se byly podívat na vlčáka, co chodí po dvou
( teda řeknu vám docela mu to šlo, chlapcovi ) .
Taky nám při cvičení pršelo, ale po třech krásně slunečných dnech to bylo příjemné zpestření.
Příště se musíte také stavit, bylo móóc fajn.
Po čtyřech takových hopsajících dnech jsme s paškou trochu vyžížené, tak mě omluvte, že jsem to zkrátila, šla jsem si dáchnout. Nechám si zdát něco pěkného o hopsáku... pá pá
P.S. Teď mi nevolejte, budu mít vypnutý telefóón... Kdyžtak pošlete holuba nebo brkněte Twietýmu, dobrou...
Minulé čtyři dny ( to spočítala paška ) byly opravdu bojovné. V sobotu jsme odjely s pelíškem, žrádýlkem a Twietím na můj oblíbený hopsák za ostatními katmajáky.
To jsem ale ještě netušila, do čeho jdem. Paška si postavila šustící boudu a já jsem se ubytovala v luxusním apartmánu. Uvítaly jsme se s kolegy menším proběhnutím a povídali si až do večera pod širým nebem. Pozdní hodina nás zavedla do našich nových pelíšků. Usla jsem hned.V hluboké noci jsem zjistila, že můj super apartmán je asi ,,made in china", protože mu nešly otevřít dvérca. Toš kurňa - je totok možné?! To se může stát jenom mě!! ůůůů, víííí, vauuuu, paško, pomož!!! Hrozná zima...sama...bojím...
Netrvalo dlouho a už jsme spaly s paškou obě v jednom pytli. Ještě, že byla k ostatním táborníkům aspoň ona ohleduplná...( já bych řvala klidně celou noc...)
Ráno se paška zbláznila. Marně jsem jí zíváním a schováváním se v pelíšku přemlouvala, že budeme ještě hajat. Vytáhla mě do ranní rosy a trvala na dlouhém ,,čůrej..."
Řeknete mi někdo, proč musím tak brzo vstávat? Aha, co to tu je? Jupíííí, hop, tunel, hop, hop. Paška jde chystat překážky, no tak to jo! Tak to já jí povzbudím štěkáním - v 6 ráno to určo nikomu nevadí! Jakmile jsme proběhly první překážky únava byla ta tam, za to pánička to dospávala na parkuru celou hodinu, ha, ha, hlavně, že chtěla vstávat...
Paško nespy, nekaz to, i trenérka ti to říká...toš sa vzpamatuj holka...!

Další dny byly ještě zábavnější, taky jsme cvičily, běhaly a skákaly, jednou jsme se byly podívat na vlčáka, co chodí po dvou
( teda řeknu vám docela mu to šlo, chlapcovi ) .
Taky nám při cvičení pršelo, ale po třech krásně slunečných dnech to bylo příjemné zpestření.
Příště se musíte také stavit, bylo móóc fajn.
Po čtyřech takových hopsajících dnech jsme s paškou trochu vyžížené, tak mě omluvte, že jsem to zkrátila, šla jsem si dáchnout. Nechám si zdát něco pěkného o hopsáku... pá pá
P.S. Teď mi nevolejte, budu mít vypnutý telefóón... Kdyžtak pošlete holuba nebo brkněte Twietýmu, dobrou...
Náhledy fotografií ze složky Na táboře